Sucho: Romeo, Julie a (nejen) klimatická krize

 Snímek Bohdana Slámy z roku 2024 vypráví o dvou sousedských rodinách, jejichž členové zastávají značně protichůdné životní postoje. Na jedné straně stojí rodina Josefa (Martin Pechlát), který je přísným vyznavačem co nejprostšího způsoba života. Proti němu stojí velkopodnikatel Viktor (Marek Daniel), který kráčí ve stopách svého otce (Bolek Polívka), cynického a bezohledného kapitalisty, pro nějž jsou veškeří občanští aktivisté jen směšní hlupáci. Sousedské spory naberou zcela nový směr ve chvíli, kdy se Viktorův dospívající syn Míra (Tomas Sean Pšenička) zamiluje do Josefovy temperamentní dcery Žofie (Dorota Šlajerová).

 Bohdan Sláma se po žánrové odbočce v podobě černobílé historické kroniky Krajina ve stínu (2020) uchýlil k prostředí a tématům, která jsou blízká jeho rané tvorbě. Jeho novinka má podobně jako Divoké včely (2001), Štěstí (2005) či Venkovský učitel (2007) jasné rysy syrového realistického dramatu, věnujícího se primárně životu skupiny obyčejných lidí na současném českém venkově. Tentokrát se však Sláma pouští i do řešení několika velkých a v současnosti relevantních a značně diskutovaných problematik, v čele s aktuální globální ekologickou situací, která společnost dlouhodobě rozděluje.

 Sláma zde rozehrává ambiciózní sociální a rodinné drama, které vychází z podobného principu jako nejslavnější hra Williama Shakespeara - Romeo a Julie. Tím je láska dvou mladých lidí ze znepřátelených rodin. Nadčasovou zápletku však Sláma vzhledem k tematickému, dobovému i žánrovému zasazení zpracovává vlastním specifickým způsobem. Navíc se nevěnuje primárně revoltujícímu páru a jejich lásce, ale obdobnou mírou i dalším několika členům jejich rodin. Především duu otců a jejich sváru, jenž má značný společenský přesah.

 Slámovo dílo je chvályhodné zejména ve zdařilé snaze nedělat z protagonistů jednorozměrné figury plnící pouze funkci personifikovaného světonázoru (k tomu má blízko pouze Polívkův zahořklý patriarcha), ale dostatečně životné postavy, jejichž motivace a chování mají logiku a uvěřitelný vývoj a jsou ve filmu srozumitelně prezentované. Asi nejlépe jsou na tom role Marka Daniela a Doroty Šlajerové, jejichž soubory vlastností v součinnosti s přesvědčivými hereckými výkony vytvářejí silný dojem reálných lidských bytostí, jejichž názory, činy a vztahování se ke svému okolí mají základ více ve skutečném světě, nežli filmové fabulaci.

 Přestože se dá poměrně snadno odhadnout, na čí straně scenárista a režisér v jedné osobě ohledně otázek ekologie, klimatické krize a hodnot obecně stojí (dá se to vydedukovat např. ze znepokojivých záběrů skomírající krajiny), slouží mu ke cti, že se nesnaží okázale "vychovávat". Skrze své solidně vymodelované hrdiny, kteří mají různé charakterové odstíny, sebevědomě poukazuje na složitost skloubení ideologického přesvědčení s běžným životem a (mnohdy už tak dost komplikovanou) rodinnou situací. Snaha o smířlivé řešení zprostředkované vážnou životní událostí, znatelně naplňující definici pojmu deus ex machina, má sice sympatický humanistický ráz, zároveň ale vyznívá naivně a přehnaně optimisticky. Zvolené stylizaci by místo mírného happyendu více odpovídal závěr depresivnější a dějově i interpretačně otevřenější. Zkrátka “slámovštější”.

Hodnocení: 70 %

Foto: Bontonfilm