Džob: Pohodu studií vystřídala depresivní realita dospělosti

Kamarádi Petr a Michal se spolu znají už od gymplu, jejich průšvihy jsou však už minulostí. Školní léta jsou už za nimi a oba se snaží chovat zodpovědně. Žijí ale naprosto rozdílné životy: Kolman se již usadil, má dobře placenou práci v korporátu a rodinu s malou dcerkou, druhý je samotář s nenaplněnými uměleckými ambicemi a živí se výrobou reklamních předmětů. Přesto však nerezignoval na uměleckou tvorbu. A stále je oba spojuje jejich vášeň: graffiti. (Zdroj: Continental Film)

Třetí díl volné filmové série se nese v podobném duchu jako předchozí dva (Gympl /2007/, Vejška /2014/), scenárista a režisér Tomáš Vorel však tentokrát mírně ubral na svých typických karikaturních a groteskních prvcích a překvapivě také na komediální nadsázce a stylizaci. Výrazně více se tentokrát ve vyprávění než na eskapády typu divokých alkoholových večírků či sexuálních dobrodružství, tj. věcí, které v životě mnohých dospívajících a studentů hrají nezanedbatelnou úlohu, zaměřuje na každodenní realitu pracujících mileniálů, kteří už mají školní léta dávno za sebou. Vykresluje ji spíše negativně a pesimisticky, přitom ale uvěřitelně a bez křečovitých snah o vytvoření co nejdepresivnějšího obrazu života v současném Česku.

Nejlépe se mu to daří v případě Kolmana (Jiří Mádl). Vorel coby hlavní autor díla udělal nečekaný, ale sympatický tah - nechal Kolmana skutečně dospět, vyzrát. A to aniž by přitom významně potlačil či přímo pozměnil jeho původní specifický charakter. Zatímco v Gymplu i Vejšce to byl rozmazlený, nezodpovědný frajírek, jemuž nebylo takřka nic svaté, v Džobu je z něj manžel a otec, pro něhož je na prvním místě zaopatření rodiny. Práce teamleadra skupiny makléřů, v níž byl zpočátku dobrý (a které věnuje většinu svého času), ho však stále více vyčerpává a především nenaplňuje. Jediný útěk před stresem a pocitem naprostého vyhoření, jemuž nijak nepomáhá ani nespokojená a stěžující si manželka, tak pro něj představují pouze občasné ilegální writerské aktivity provozované s nejlepším přítelem Petrem (Tomáš Vorel jr.). Ten už však z pravidelných útěků před policií začíná být unavený a raději by se věnoval umělecké tvorbě pouze v mezích zákona. S oběma protagonisty je tak možné se vcelku snadno identifikovat, obzvlášť pokud patříte do stejné generace či řešíte (nebo jste řešili) podobné problémy či situace. Minimálně v tomto je pomyslné završení trilogie přístupnější širší divácké obci než mnohem "pařmenštější" a komediálně odvázanější dvojice "študáckých" opusů, které mohly zejména starší publikum míjet či rovnou odpuzovat.

I "vyspělý" Džob má však ráz generační výpovědi, což podporuje primárně (opět) převážně rapový soundtrack, na němž se tentokrát podílel například populární Yzomandias, který se ve filmu na moment i mihne. Vorel navíc celý snímek natočil na iPhone, což se však už začíná ve filmové branži stávat pomalu standardem. Svá díla tímto způsobem v posledních letech běžně natáčejí světoznámí velikáni jako Steven Soderbergh (Operace Black Bag /2025/) či Danny Boyle (28 let poté /2025/). Děje se tak už ale i u domácích tvůrců, viz např. BANGER. (2022) Adama Sedláka. Herecky zde jednoznačně dominuje Jiří Mádl, který se s postavou přidrzlého Kolmana během let dokonale sžil a jeho psychologický vývoj zde funguje velmi dobře právě i zásluhou Mádlova sebevědomého výkonu. Naopak velkou slabinou jsou špatně zvládnuté postsynchrony, kdy je nejednou nepříjemně snadno poznat, že byli herci v některých scénách dodatečně předabováni.

Vzhledem k otevřenému konci se otázka ohledně vzniku dalšího dílu (Důchoďák?) vyloženě nabízí. Pokud by se za třicet let ústřední tvůrčí parta opravdu dala dohromady (a vznikl tak zřejmě jakýsi seniorský epilog), stal by se ze série v rámci české kinematografie poměrně unikátní počin. A z Tomáše Vorla svébytná česká obdoba Richarda Linklatera (viz jeho opěvovaná trilogie Před... /1995-2013/).

Hodnocení: 60 % 

Foto: Bio Illusion